Avšak ve stejném období možná právě praktikující věřící rodiče řeší otázku týkající se svých dětí, zda dovolit svým ratolestem účastnit se pohanského a pro naše prostředí velmi cizího svátku Haloween, který se chce uhostit v našich školkách, školách a hlavně v obchodech.
Ano vydlabaná dýně se svíčkou uvnitř zapálená večer, vypadá velmi hezky a docela se i hodí k tomuto období. Před domem velmi hezká podzimní dekorace, která zpříjemní brzy večerní čas. Proti tomuto nelze nic namítat.
Jenže problém trochu nastává ve chvíli, kdy rodič sám neví, jaký důsledek může zanechat v jeho dítěti strašidelná maska, čarování či dokonce vyvolávání duchů, který vypadá často jako „hra“.
Na prvním místě je potřeba rozlišit, jaký význam má slavení Haloweenu a dušiček. Pokud v tomto budeme mít jasno, pak i dětem budeme umět nejen vysvětlit tento rozdíl, ale budeme je k tomu i vychovávat. Pokud však spojíme obojí dohromady a bude nám celkem jedno jaké hodnoty předáváme svým dětem, můžeme čekat, že úcta k zesnulým jednou už nemusí být žádná. Jednou jsem slyšela pěknou myšlenku: „Pokud chceš poznat kulturu národa, podívej se, jak vypadají hroby jejich příbuzných a najdeš odpověď.“
Pokud se chceme dozvědět něco více o tom, jak si upevnit a ujasnit slavení haloweenu a dušiček doporučuji knihu „Dýně útočí! Haloween a jeho slavení“ od Paolo Gulisano, Brid O’Neill Zde uvádím několik myšlenek z této knihy:
… Halloween je tak prodchnut negativním pojetím smrti a zaujímá negativní postoj vůči zemřelým, jako by naši mrtví byli nepřátelé nás živých, před nimiž se máme bránit. Nabízená karikatura tak současně vytěsňuje realitu smrti z našich obzorů.
… První dva listopadové dny by však neměly být dny strachu a hororových scén, ale svátky křesťanské naděje, která jde až za hrob. K nim patří projevy úcty k našim zemřelým - křesťanská výzdoba hrobů a modlitby za zemřelé, kteří už nejsou mezi námi. A vědomí toho, že svatí u Boha jsou nám velkou oporou, spolu s Kristem se za nás s láskou přimlouvají před Boží tváří. Naše tradice má v sobě nesmírné hodnoty a měli bychom si ji uchovat. Úcta k zemřelým je součástí naší historie, je výrazem naděje na spásu v Kristu a projevem víry ve věčný život.
… Křesťanské tradice jsou ohrožovány spíše zevnitř, a sice nedostatkem vnitřní síly. Někdy i svou nejasností, malou srozumitelností. Co tedy dělat? Nesmíme zapomínat, proč to všechno děláme. Jen tak se nám podaří uniknout prázdnotě vydlabaných dýní a hrůze zombie a jiných příšer.
… Nenechme si tedy vzít slavnost Všech svatých a připomínku modliteb za naše zemřelé. Obliba Halloweenu se nám naopak může stát pobídkou ke znovuobjevení předávané moudrosti a k oživení hodnotných tradic a otevírat otázky po smyslu života a smrti, které jsou pro každého člověka úplně zásadní. A právě v těchto otázkách má křesťanská víra tolik co nabídnout!
… Slavnost Všech svatých i Památka zesnulých jsou duchovním dědictvím, které je třeba si hájit. Základním tématem slavnosti Všech svatých a následné Vzpomínky na všechny věrné zemřelé je úcta k těm, kdo nás předešli do věčnosti, a také vědomí, že jsme s nimi v Kristu stále spojeni. Proto nás křesťanská víra povzbuzuje k přímluvné modlitbě za zemřelé, zatímco smíme vědět, že svatí u Boha jsou nám velkou oporou, spolu s Kristem se za nás s láskou přimlouvají před Boží tváří.
