Historie kostelů
Historie kostelů
Zděný farní kostel v Hnojníku
Zchátralý dřevěný kostel byl rozebrán a na stejném místě byl položen 10.května 1808 základní kámen nového zděného kostela. Bohoslužby se dočasně konaly v provizorní stavbě postavené vrchností, o jejíž podobě není nic bližšího známo. Stavba chrámu pokračovala značně zdlouhavě a k jeho dokončení došlo až v roce 1812. Posvěcen byl 18.listopadu téhož roku. Jednolodní kostel byl postaven na půdorysu rovnoramenného kříže s půlkruhovým závěrem s hlavním oltářem směřujícím k západu. Kostel má vestavěnou kvadratickou věž původně osazenou pěti zvony. Na epištolní straně je čtvercová kaple sv.Kříže (oltář Božího hrobu) pod kaplí je zazděná hrobka. Na levé evangelijní straně je malá sakristie a nad ní oratoř pro místní vrchnost. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je postaven ve stylu čistého empíru. Nad hlavním oltářem je velký obraz Nanebevzetí Panny Marie namalovaný neznámým malířem kolem roku 1750. Na levé straně je kromě kazatelny boční oltář s obrazem Boží Prozřetelnosti z 19.století. Nad ním medailónek sv. Karla Boromejského. Na pravé straně lodi je mramorová křtitelnice a boční oltář sv. Jana Nepomuckého z 18.století. Nad ním je medailónek sv. Tekly. Po obou stranách lodi je křížová cesta na plátně z 19.století. Na východní straně je hlavní vchod a nad ním kůr s varhanami. Kostel je 19,4m dlouhý a 9,1m široký.
Přestože se Hnojník stal samostatnou farností ještě po delší dobu patřily farní příjmy faráři v Domaslavicích. Teprve Hnojnický farář Lorisch zakoupil v roce 1869 pole od Domaslavského faráře a později došlo i k likvidaci dalších závazků vůči Domaslavské farnosti. Pravidelné bohoslužby se konaly pouze ve farním kostele, ve filiálních jen o významnějších nedělích. O Božím těle se konával průvod ke čtyřem oltářům a o poutní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie procesí kolem kostela. V roce 1895 je pořízen nový oltář Božího hrobu. Po skončení 1.světové války nastávají pro uzemí Rakouské části Vratislavské arcidiecéze (generální vikariát Těšín) důležité změny. Dne 5.11.1918 byla uzavřena dohoda o nových hranicích. Československu připadl celý okres Frýdek a menší část okresu Fryštát, zbytek území pak Polsku. Farnost Hnojník se tak ocitla v Polsku. Dohoda mezi Zemským Národním Výborem a Radou Narodovou však nebyla dodržena a Hnojník se vrací na české území. 28.července 1920 rozděluje Rada velvyslanců Těšínsko v dnešních hranicích. Tak tedy hnojnická farnost zůstává v ČSR.
Ze zajímavějších událostí následujících let je třeba se zmínit o nástropním obraze Poslední večeře v presbytáři kostela, namalovaném v roce 1923. Dne 16.11.1924 byl posvěcen starší zvon z Karviné o hmotnosti 690 kg a průměru 106 cm. Dne 9.srpna 1931 se konala slavnost posvěcení nových zvonů v Hnojníku, téhož roku byly pořízeny nové hodiny do věže farního kostela. Historie hnojnických zvonů by si však zasloužily zvláštní kapitolu. Jejich osud byl spojen se světovými válkami, kdy byly odvezeny neznámo kam, jindy přelity ve zvony nové apod. 16.září 1936 se koná ve farním kostele biřmování za přítomnosti vratislavského arcibiskupa Adolfa Bertrama. V roce 1937 byla provedena elektroinstalace v kostele a ve farní budově. Také farnost Hnojník byla negativně poznamenána událostmi 2. světové války. Z četných událostí této doby jsem z farní kroniky vybral konání poutě dne 16.srpna 1942, kdy kazatelem byl třinecký kaplan Miloslav Klisz, pozdější dlouholetý administrátor v naší farnosti. Strasti a útrapy války se na životě farnosti projevovaly i v následujících letech.
Kostely byly tehdy plné, lidé přistupovali houfně ke svátostem. Konečně 6.května byla farnost osvobozena. Náboženská svoboda však netrvá dlouho a v roce 1949 jsou schváleny nové církevní zákony. Zavádí se dozor státu nad církvemi, je zřízen úřad církevního tajemníka u okresních národních výborů. V roce 1950 je zřízen samostatný matriční úřad při Místním národním výboru v Hnojníku, dosavadní církevní matriky přebírá stát, na život farnosti dohlíží již zmiňovaný církevní tajemník, na uprázdněná farářská místa byly dle církevního práva vypsány konkursy. Průvod Božího Těla se v roce 1951 koná z kostela ke kapličce u zámku, odtud k soše sv.Jana Nepomuckého a zpět ke kostelu. Od roku 1959 platí nařízení, podle kterého je nutné nejdříve uzavřít občanský sňatek a pak teprve církevní, narozené dítě musí být nejprve zapsáno do státní matriky a pak může být pokřtěno apod. V roce 1968 došlo k liturgické přestavbě hlavního oltáře ve farním kostele. Dřevěný zlacený svatostánek byl přemístěn do kaple na oltář Božího hrobu a je nahrazen novým pancéřovaným svatostánkem na zdi vlevo od oltáře. Následovala úprava kněžiště tak, aby se podle obnovené liturgie mohly mše svaté sloužit tváří ke shromážděnému lidu. Pravidelně se konala biřmování, autobusové zájezdy farníků na poutní místa na Moravě i v Čechách, časté jsou práce spojené s údržbou a zvelebováním kostelů za převážně bezplatné pomoci věřících. Velká změna v životě celé farnosti byla spojena se sametovou revolucí v listopadu 1989. Církev se stává opět po 40 letech svobodná a i v naší farnosti se začíná rozvíjet náboženský život.
Zpracoval Mgr. Tomáš Peterek
